Úvod do práce s příkazovou řádkou

Rozlišujme mezi textovým režimem, terminálem, příkazovou řádkou a interpretem příkazové řádky. Textovým režimem označujeme implicitní prostředí GNU/Linuxu mimo grafické rozhraní, tj. mimo X server. Přívětivé distribuce se obvykle snaží textový řežim zakrýt, avšak i když systém nastartuje do grafického rozhraní, aniž byste zahlédli textový režim, můžete se do něj snadno přepnout prostřednictvím [Ctrl+Alt] a některé z funkčních kláves (zpravidla [F1][F6]). Pomocí této klávesové zkratky se dostanete z grafického prostředí do textového režimu, na některý z virtuálních terminálů (podle toho, jakou funkční klávesu jste použili). V textovém režimu se mezi virtuálními terminály přepínáte pomocí kombinace klávesy [Alt] a funkční klávesy. Na jednom virtuálním terminálu běží obvykle grafické rozhraní (zpravidla na sedmém, ale někde třeba i na prvním). Přepnete-li se tedy pomocí [Alt+F7] na sedmý terminál, ocitnete se zpět v grafickém prostředí.

Terminálem1) obvykle označujeme program (nebo fyzické zařízení), prostřednictvím kterého je možné pracovat s příkazovou řádkou. V grafickém prostředí máte k dispozici celou řadu terminálů, třeba Konsole nebo gnome-terminal. Tyto programy přirozeně podporují ovládání myší, což je dobré zejména pro označování a kopírování textu.

Interpret příkazové řádky nebo shell je program, který interpretuje vaše příkazy a vykonává je. V GNU/Linuxu máte na výběr z mnoha shellů, přičemž výchozí je Bash.

Nyní již víte, jak se dostat k příkazové řádce. Buď přihlášením na některý z virtuálních terminálů v textovém režimu nebo prostřednictvím nějakého terminálového programu v grafickém prostředí.

Základy práce s řádkou

Nejprve probereme několik záležitostí, které značně usnadňují práci. Tou první je program s názvem Midnight Commander, jehož instalaci doporučuji provést, i když pobyt v příkazové řádce neplánujete. Midnight Commander, který se spouští příkazem mc, je diskový manažer podobný Norton Commanderu (nebo Total Commanderu, chcete-li). Mnoho základních funkcí jako navigace v adresářové struktuře, kopírování, přejmenování a přesun souborů, které budeme realizovat pomocí příkazů, lze provést pomocí tohoto programu rychleji a snadněji.

Pokud budete pracovat v shellu, hodí se vědět o historii příkazů, ve které se můžete pohybovat pomocí šipek nahoru a dolů. Můžete tak listovat mezi dříve spouštěnými příkazy a ty upravovat. Přirozeně, když fungují šipky nahoru a dolů, fungují i šipky vlevo a vpravo, pomocí kterých se můžete pohybovat v textu aktuálně zadávaného příkazu a libovolně jej upravovat. Samozřejmě fungují i klávesy jako [Delete] nebo [Backspace].

Další podstatnou věcí, o které je dobré vědět, je vlastnost zvaná doplňování (completion), v Bashi se realizuje pomocí tabulátoru. Když potřebujete doplnit jméno souboru nebo cestu k němu, můžete si tak značně pomoci. Zadáte prvních pár písmen a stisknete tabulátor. Bash doplní zbytek. V případě, že vámi zadnému fragmentu odpovídá více souborů, opakovaný stisk tabulátoru je zobrazí. Po doplnění dostatečného počtu znaků a stisknutí tabulátoru se doplní konkrétní soubor.

Kam dál?

1) Terminál jako termín označuje zařízení určené pro komunikaci s počítačem, zahrnující obvykle nějakou obrazovku a zařízení jako klávesnice, apod., více viz Wikipédie
pokrocili/komandlajna/uvod.txt · Poslední úprava: 2009/11/10 16:34 autor: Michal Dočekal
CC Attribution-Share Alike 3.0
www.chimeric.de Driven by DokuWiki Recent changes RSS feed Valid CSS Valid XHTML 1.0 PDF Export